Káčovák aneb oblíbené povídání V. Zieglera na leden 2023

Český ráj 2016 012

Vrch Káčov u Mnichova Hradiště, nazývaný také někdy Malé nebo Středočeské Trosky, je vypreparovaný sopouch čediče. Geologický podklad tvoří mořské uloženiny české křídové pánve. V třetihorách, ve spodním miocénu, došlo zde k sopečnému výbuchu, při kterém žhavé lávy leucitického čediče prorazily vrstvy usazenin české křídy. 


Koncem třetihor a ve čtvrtohorách eroze zničila povrchovou část sopky a dnes je obnažen pouze přívodní kanál bývalého vulkánu (tzv. sopečný komín) vypínající se asi 10 m nad okolní terén. Na styku s čedičem byly křídové horniny kontaktně přeměněny na porcelanity a porézní pískovce (tzv. káčovák). Ten káčovák je docela zvláštní kámen. Je to kontaktně přeměněný pískovec, který má natavená křemenná zrna. Díky tomu se dá dobře mlít. Pískovec měl původně vápnitý tmel, vysokou teplotou byl však uhličitan vápenatý vytěsněn a vznikl pórovitý pískovec.. Je mnohem lehčí než obyčejný pískovec a navíc ve vodě tvrdne. Proto se často užíval ke stavbě jezů na Jizeře. Do dnešních dnů se však už mnoho káčováku nezachovalo. Jen zbytky a pod vypreparovaným sopouchem něco úlomků.

Jak asi kdysi Káčov vypadal? Představme si takový malý Říp. Ještě dnes je mu morfologický tvar vrchu Káčov trochu podobný. Vznik Káčova je spjat s projevy sopečné činnosti třetihor v blízkosti křížením dvou významných zlomů, které utvářely Český masiv právě v oné době, vzdálené nám čtyři až pět desítek milionů let. Vznikl explozí plynů a par jako komínovitý sopečný útvar vyplněný zpravidla roztříštěnou, tj. brekciovitou sopečnou hmotou. Takovému útvaru říkají geologové diatrema. Je tu pravděpodobný dvoufázový vývoj, když z první fáze sopečného výbuchu se nám mnoho nedochovalo. Během mladších třetihor a starších čtvrtohor byla ve středních Čechách odnesena okolní vrstva křídových uloženin a tím došlo komínovitého sopečného tvaru.

Kolem čedičové skály je bezlesí a čedičovou skálu pokrývají jen lišejníky, mochny a vzácně i rozrazily. Níže, na ostatní ploše se  daří habrové doubravě i bukům, ale vysazen tu byl v nejnižších polohách kopce také akát, červený dub i modřín. Ale jejich množství je zanedbatelné. I když jde o hospodářský les, tak i v něm se tu a tam vyskytují staré, rozpadající se stromy nebo práchnivějící pařezy, které poskytují domov larvám našeho největšího brouka roháče obecného. Roháči milují dubiny. S příchodem večera  vyletují a jako malá letadla hřmotně  poletují krajinou a slídí po stromech, ronících sladkou mízu. Jejich larvy se vyvíjejí hlavně ve starých, trouchnivějících pařezech a jejich vývoj trvá 3 až 5 roků. Když se sem přijdete podívat za teplých červnových večerů, určitě roháče obecného potkáte. Na listech dubu se v té době objevují podivné kulovité útvary.  Jsou zelené nebo červenozelené a říkáme jim hálky. Jejich původcem je velice drobná vosička žlabatka listová. Její samička klade svá vajíčka do hlavních nervů dubových listů. Kolem vajíčka se pak vytvoří kulovitá hálka, ve které se vyvíjí světlá larva.

Také pavouci jsou zde k potkání skoro na každém kroku. V křoví si roztáhl svou síť nějaký křižák. Je krásná, pravidelná.  Ale jsou tu i takoví pavouci, kteří loví bez sítí. Například lovčík hajní.. Je poměrně vzácný. Jako všichni lovčíkovití nestaví sítě, ale kořist aktivně loví. K tomu má uzpůsobeny dlouhé přední nohy. Samička nosí, zpravidla během června, v chelicerách (kusadlech) kulovitý kokon, který může obsahovat až 600 vajíček.Krátce před tím, než malí pavoučci ve stadiu nymfy opustí kokon, samička ho zavěsí na lesní vegetaci a vybuduje kolem nepravidelnou síť, která slouží k ochraně malých pavouků, kteří se po dalším svlékání rozptýlí do okolí. 

V lese pod Káčovem rostou i mnohé divotvorné rostliny. I kapradiny. Špinavě zelené a smutně vyhlížející listy  bukovince osladičovitého provázejí kmeny smrků nedaleko zdi. Tady je přece jen vlhčeji než v listnatém lese. Bukovinec je spíše horský druh, ale tady roste, i když je tu vzácný. Je to nízká kapradina s velmi rozvětveným, tenkým a hnědým oddenkem, z něhož vyrůstají jednotlivé listy, složené z menších lístků. Spodní pár odstává od vřetena listy jiném úhlu, než páry lístků nad ním. Ten spodní pár má šípovitý tvar. Jinou charakteristickou rostlinou je tu ptačinec velkokvětý. Miluje listnaté lesy s bohatým podrostem. Čtyřhranná lodyha s přisedlými, stále zelenými, přímými, úzce kopinatými listy nese bílé květy o průměru dva až tři centimetry. Každý květ má tři blizny. A jemu zdatně pomáhají zpestřit bylinné patro sasanky hajní, mařinka vonná, pstroček dvoulistý (ano ten, co když nekvete, má jen jeden list), konvalinka vonná a její příbuzný kokořík mnohokvětý. Mezi bylinami a v křovinách se pohybují drobní savci. Třeba rejsek obecný, plši i myšice křovinná. Nejhojnější hlodavec zdejšího lesa. Je velká asi jako myš domácí, není však šedá, ale žlutavě šedohnědá s bílošedou břišní stranou. Oči i uši má velké, musí se nějak chránit před těmi, kteří na ni mají chuť. A těch je opravdu hodně. Drobné šelmy lasičky a kuny, liška, v noci sovy, přes den káně. Na zimu si do okolí své nory natahá nejen lískové ořechy, ale hlavně spadané žaludy. Ale jen z těch našich dubů. Z červeného dubu jsem u jedné takové nory nenašel ani čepičku. Někdy má i devět mladých. Tak se musí ohánět. Je to úspěšný hlodavec. Ale vidět jí, to je skoro umění. Přeji vám, abyste ji uviděli, to však musíte být pěkně opatrní a tiší.

Václav Ziegler



Vytvořeno 30.12.2022 18:08:49 | přečteno 122x | romana.proskova
Přihlášení Cookies