Skalní město na Sokolu aneb oblíbené povídání V. Zieglera na leden

Sokol   skála sikme zvrstveni

Sokol to je výrazný, zalesněný vrch (562 m n.m.) nad levým břehem Jizery, asi 1 km jihovýchodně vzdálený od Malé Skály. Je to také nejvyšší vrch Jičínské pahorkatiny. Jeho základem jsou pískovce českého křídového moře, které spočívají na starších, jílovitých, usazeninách téhož moře. Stáří těch hornin je přibližně 95 – 90 milionů let. V pískovcích je vidět pěkné šikmé zvrstvení, které zřejmě svědčí o blízkosti pevniny v dobách jejich vzniku.


Třetihorní alpinské vrásnění způsobilo i v poměrně stabilní zemské desce Českého masivu tektonický neklid. Ten se často označuje jako vrásnění saxonské. To způsobilo, že mohutná a souvislá vrstva usazenin teď už dávného křídového moře byla rozlámána do samostatných desek, oddělených od sebe zlomy, a některé desky byly ještě zpevněny výstupy třetihorních sopečných láv, třeba čedičů. Jednou z takových desek byla i deska usazenin v okolí dnešního Sokola. A jeho vrchol zpevnily průniky čedičového magmatu. Navíc, ze západní a severní strany tu působila mocná eroze tekoucí vody, takže tu vznikla hluboká, kaňonovitá údolí. Ale ani deska samotná nebyla jednotná. Drobné trhliny byly rozšiřovány dešti i větrem, sluncem i mrazem, kořeny stromů a bylin a jílovité horniny v podkladu pískovců se brzy nasákly vodou a postupně se pomalu, ale jistě, sesouvaly (a dodnes sesouvají) do údolí. Tím se ještě více zvětšily pukliny mezi skalními bloky, které někdy vytvořily samostatné sloupy, někdy se naklonily a opřely se o ty bloky, které ještě pevně stály. Vznikly tak nepravé skalní brány, soutěsky, průchozí jeskyně, na skalách se vytvořily drobné tvary zvětrávání – voštiny, římsy, železivce. Vzniklo skalní město takové, jaké ho známe dnes. 

Poblíž vrcholu se vypínají dvě osamocené pískovcové skalní věže – menší Sokolík neboli Hodánka a Sokol neboli Tyršova skála, na které je vsazena bronzová deska s portrétem dr. Miroslava Tyrše - zakladatele Sokola. Na samotném vrcholu je čedičová skalka upravená na vyhlídkovou plošinu, výhled je ale již zarostlý. Blízko vrcholu je další čedičová skalka s Masarykovou vyhlídkou, která umožňuje vůbec nejlepší výhled na blízké Suché skály, a také Černou studnici a Krkonoše.

Vrch pokrývají borové porosty s příměsí břízy, místy smrkové porosty s příměsí dubu a bukové porosty s příměsí javoru.

Sokol je součástí CHKO Český ráj a přírodního parku Maloskalsko. Vede přes něj naučná informační stezka Geoparku UNESCO a CHKO Český ráj.

Na jižních až jihozápadních svazích Sokola se nachází tzv. Besedické skály, které se dělí na skalní města Kalich a Chléviště. Jsou to bludiště 10 až 20 metrů vysokých skalních věží ležících asi 300 metrů vysoko nad údolím Jizery, a leží na nich několik upravených vyhlídek. Z věží Kalicha je částečný výhled na Klokočské skály a Trosky. Vyhlídky na věžích Chléviště umožňují krásné výhledy, hlavně na údolí Jizery, protilehlý Vranovský hřeben a Ještěd.

Jisté je, že nás ta skalní města přežijí, přesto však v geologické budoucnosti se stane, že zmizí a zůstane tu suk dávné lávy. Ale i ten jednou zmizí, ale třeba mezi tím vznikne jinde nová pevnina, nové usazeniny i nové sopečné útvary. Takový je koloběh přírody.

Václav Ziegler



Vytvořeno 2.1.2022 9:51:00 | přečteno 275x | romana.proskova
Přihlášení Cookies