Bozkovské dolomitové jeskyně byly objeveny v r. 1947 při těžbě krystalického karbonátu na okraji obce Bozkov. Jsou nejrozsáhlejším krasovým systémem v oblasti severovýchodních Čech, vytvořeným na rozdíl od ostatních jeskyní v České republice v metamorfovaném vápnitém dolomitu. Jeskyně dosahují hloubky 43 m a délky 1100 m a jsou zpřístupněny v délce 350 m. Čočka dolomitu je pravděpodobně kambrického stáří a je zavrásněna v chlorit-sericitických fylitech železnobrodského krystalinika. Dolomity jsou podél drobných mikrotrhlin silně silicifikovány; proto dochází k selektivnímu zvětrávání karbonátů za vzniku velmi malebných křemenných říms a žebroví, na některých místech s trsy jehličkovitého aragonitu. Nižší části krasového systému jsou zaplaveny, a toto podzemní jezero je patrně největším krasovým jezerem v Čechách. Níže v údolí se vyskytují vývěry krasových vod. Na ojedinělých skalních výchozech ve svahu Vraštilovského potoka je možno pozorovat škrapový povrch a závrty o několikametrovém průměru.