Kolem obce, na polích, byste našli i krásné acháty, jaspisy, křišťály i ametysty a nad obcí se vypíná čedičový suk (bývalá sopka) s nadmořskou výškou 502 m n.m. Má jméno Bradlec, stejně jako ho má i zřícenina hradu, který zde byl založen na počátku 14. století rodem Markvarticů. Z hradu se zachovala zřícenina hranolové věže a na protější skále část zdiva z bývalého paláce. Na té zřícenině je vidět, jak pomíjivá je lidská práce a pýcha, neboť čedič a jeho komínová brekcie, ač také zvětrávají, jsou tu miliony let. Přesně to říci neumíme, ale určitě to bude tak kolem 10 milionů. A chce se mi říci, že je dobře, že zvětrávají, neboť jsou zdrojem mnohých pěkných nerostů. Totiž, na západním úpatí hory Bradlec teče ve zdejší nivě Bradlecký potok a právě v jeho náplavech se ty nerosty často dají nalézt, a jsou mezi nimi i překrásné české granáty tmavě červené barvy – pyropy. Jen to chce se trochu v tom potoku máchat a rýžovat. Ten potok teče od místního koupaliště a nejlepší polohy jsou tak kolem padesáti metrů od koupaliště. Ale i dále a samozřejmě i blíže. 

Na hoře Bradlec je také starý, částečně zarostlý, stěnový lom, založený v komínové brekcii. Byl založen při úpatí kóty nedaleko obce a těžil se v něm stavební kámen, kterého bylo zapotřebí při různých stavbách na hradu, v obci i k udržování místních cest. Kromě čediče je v lomu odkryta i komínová brekcie čediče na styku s usazeninami karbonu a permu, a právě ona je zdrojem nejen zmíněných českých granátů, ale také dalších nerostů, porcelanitů (teplem lávy vypálených jílovců a pískovců) a jejich nerostů. 

Jak lom, tak i potok jsou mimořádně zajímavé geologické a mineralogické lokality, a to i národního významu. Za návštěvu určitě stojí.

Václav Ziegler