Kde se tu vzal? Stojí přece na tom čedičovém vrchu! To je ten kuželovitý neovulkanický suk tvořený komínovou brekcií s čedičovým pronikem, vzniklý asi před 17 miliony lety, kdy i v krajině budoucího Českého ráje tvořila zdejší geomorfologii i sopečná činnost. Vulkanické těleso bylo odkryto dlouho trvající erozí a po zatím poslední době ledové pokryl kopec dubový porost s příměsí borovice. Ten na vrcholu barokní zámek tam byl přistavěn rukama zdejších lidí až ve druhé polovině 17. století.

Celek je geologická lokální zajímavost a spolu s ní ti je i kulturně-historická památka národního významu. Humprecht nebyl nikdy (pro vulkanology bohužel) těžen ani žádnou drobnou dobývkou či lůmkem. Vrch není příliš bohatý ani na přirozené výchozy. V drobných výchozech, navíc dosti zvětralých, je zřejmé, že kopec tvoří pyroklastika s vysokým stupněm fragmentace a bohatá na křídový xenolitický (úlomkovitý a přepálený) materiál. Taková pyroklastika odpovídají freatomagmatické erupci, to je takovému výbuchu sopky, při Emy se magma či láva dostala do styku s podzemní či povrchovou vodou. Za současného stavu odkrytí tohoto kopce však není možné rozhodnout, jestli se jedná o relikt tufového kužele (jako Zebín), tufový kužel erodovaný na úroveň přívodní dráhy (jako Svatá Anna) nebo o erozí obnaženou přívodní dráhu freatomagmatické erupce vulkánu maarového typu. Na Humprechtu zatím nebyl ani nalezen materiál vhodný pro radiometrické datování. Na základě analogie s nejbližšími relikty vulkanických objektů je ale možné předpokládat, že by i Humprecht mohl spadat do období vulkanické aktivity před zhruba 17 miliony let.

A co zámek? Zámek Humprecht, jedna z dominant Českého ráje, byl vystavěn pod vedením italského architekta Carla Luraga v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic. Novostavba zámečku v červnu roku 1678 vyhořela po zásahu blesku, ale Černínové objekt do roku 1680 obnovili a ještě jej nechali zvýšit o jedno poschodí. Od roku 1738 vlastnili zámek Netoličtí z Eisenberka a jejich dědicové. Naštěstí, stavebně však zámek nebyl už upravován až do třicátých let dvacátého století. 

Zajímavostí zámku je především unikátní řešení stavby, respektující terén, dále akustický sál, vysoký přes 16 metrů a turecký půlměsíc na špičce zámku. Interiéry v náznakové podobě přibližují podobu zámku v době rodiny Černínů, kteří jej nejvíce užívali. Ve druhém patře zámku je možno navštívit muzeum Sobotecka a také vyhlídkový ochoz, z něhož je, v případě dobré viditelnosti, krásný výhled po Českém ráji, na Jizerské hory, Krkonoše a České středohoří.

Velikou zajímavostí samotného zámku je tamější Bílá paní, která v letních měsících se vyskytuje kolem poledne na ochozech zámku, kde zvoněním na bronzový zvonec svolává k sobě za dalekého širokého okolí mandelinky bramborové. A když ty se slétnou, tak si z nich vaří rajskou omáčku. Tuto pověst si pamatuji od roku 1953, kdy jsem tu byl, coby dítko školou povinné, na školním výletě a pan kastelán nám tu pověst barvitě líčil. Ještě s dalšími dvěma spolužáky jsme ten úkaz chtěli vidět, tak jsme se skryli za závěsy v místnosti, byli jsme však objeveni a a prý po zásluze potrestáni panem řídícím. Bílou paní jsme pochopitelně nezahlédli, objevili nás totiž před polednem. Třeba se to povede vám.

Váš Václav Ziegler