Klokočské skály aneb oblíbené povídání V. Zieglera na říjen
Skalní město Klokočské skály se rozkládá mezi Podloučkami, Klokočím, Rotštejnem, Chutnovkou, Záholicemi a Rohlinami. Je to rozsáhlé pískovcové skalní město se zbytky reliktních borů na hranách skal. Nesouměrný hřbet ze svrchněkřídových pískovců se vyznačuje velikou skalní členitostí. Zdaleka nápadným útvarem je asi 2 km široká skalní stěna v čele kuesty nad obcí Klokočí, z níž je vyčleněno několik samostatných pískovcových věží. Plošinu brázdí skalnaté rokle. Na jižním okraji je zahlouben Rotštejnský důl se zříceninou hradu Rotštejn a osou plošinatého týlového svahu kuesty pak prochází Zelený důl s řadou bočních roklí. Ve skalních stěnách vzniklo několik desítek pseudokrasových výklenků a jeskyní. K největším z nich patří Postojná. Některé tyto jeskyně jsou významné i z archeologického hlediska.
Skalní město je tvořeno nejmocnějším komplexem české křídy jsou v daném území, a to sedimenty svrchního turonu a coniaku. Vyvinuty jsou převážně ve facii písčité a dosahují v prostoru skalních měst mocnosti kolem 240 m. Jsou to hlavně kvádrové pískovce coniacké, které tvoří skalní města Českého ráje.
Svrchnoturonské souvrství, prezentované jílovitými vrstvami částečně s písčitou příměsí (u Turnova) je v severní části výskytu silně redukováno (mocnost okolo 8-30 m v obvodu Klokočských skal, Sokola, Rohlin a Drábovny); směrem k jihu se mocnost zvětšuje. Fauna je chudá. Popsáno je z Károvska a Klokočských skal u Turnova několik druhů mlžů a dva druhy plžů. Kvádrové pískovce coniacké jsou nejrozšířenější facií coniaku. V západní části Českého ráje (i v Klokočských skalách) mají často ve tmelu limonitickou příměs, která rychle mizí směrem k východu, ale objevuje se opět ve východní části Prachovských skal. Fauna je špatně zachovalá, vyskytují se různé typy inoceramů, některých mlžů, hvězdice Astropecten scupini, dále hlavonožec Peroniceras tricarinatum a nepravidelné ježovky.
Václav Ziegler
