Jako taková byla v osmdesátých letech minulého století navrhována jako oblast, která měla patřičně rozšířit chráněnou krajinnou oblast Český ráj. Že se tak nestalo? Inu, chyběl k tomu jediný rok. Rok 1990. Rok, kdy se změnily poměry v tehdejším Československu a nové vedení státu nebylo právě nakloněno k tomu, aby se vyhlašovala nová chráněná území. Budiž. Dnes je Novopacko součástí Evropského geoparku Český ráj pod patronací UNESCO. A to je co říci! Zemský povrch prozrazuje mnohé z geologické historie naší planety, mnohé, co nám může závidět celý svět. Novopacko, kdysi součást pravěkých moří, jezer i souše, dnes odkrývá usazeniny permokarbonských močálů, které nám, dnešním lidem, ukazují, jak se zdejší kraj vyvíjel. Od tropických pralesů, plných přesliček, plavuní, kapradin i primitivních jehličnatých stromů, které byly kolébkou slojek černého uhlí u Čikvásek, přes mnohé jílovce bahnitých jezer, v nichž se uchovaly otisky i kmeny pravěkých stromů, otisky ryb, obojživelníků i drobných bezobratlých škeblovek a zbytků hmyzu, uloženiny bývalých sopečných vyvrženin se zkamenělými kmeny stromů, jimž říkáme araukarity až po červené pískovce, které se usadily v pouštním prostředí zanikajících jezer. Jsou zde ovšem také pravěké sopky, v jejichž melafyrech (výlevných horninách podobných čedičům) vznikly postupně mnohé krásné drahé kameny, o kterých jsme se zmínili už na počátku našeho vyprávění. A mnohé další zajímavé minerály. Za mnoho a mnoho milionů let potom přišel člověk a krajinu dotvořil k obrazu svému, když využil všechnu tu kamennou krásu dávných let. Ne však zapomenutých. Neboť člověk se naučil stavět nejen krásné domy a tesat krásná sousoší, ale naučil se také v těch vrstvách číst a vykládat vše, o čem dávná souvrství mluvila. A Novopacko je stále otevřenou knihou, která nejen učí té geologii, ale i kráse přírody a umu člověka.

Václav Ziegler