Od 30. let 20. století zde stojí křížová cesta namalovaná Janem Raimundem z Pecky a kaple Panny Marie, před kaplí je krucifix z roku 1912. A jsme tu. Jsme nad areálem bývalých zlatých a snad i stříbrných dolů, v tzv. Zlatnici. Právě zde byla nalezena dle legendy soška Panny Marie, a proto zde ta kaplička. První těžební pokusy na tomto místě bývají označovány dle různých záznamů za velmi staré (snad někdy kolem roku 1000 a možná už dříve). Doly dosáhly zřejmě největšího rozkvětu v době panování Přemysla Otakara II. a Václava II., především v rozmezí let 1253 až 1305 a občasné otvírky pokračovaly až do 18. st. 

První záznam o výměně zdejšího zlata v pražském mincovním archívu pochází ale až z roku 1562. Zkoušené zlato tehdy vážilo 1,609 hřivny (váha pražské hřivny 253,5 gramu). Prý odsud pocházelo i zlato velké ryzosti (0,895–0,954). Kromě kapličky, bývalé zázračné studánky a křížové cesty z 30. let od Jana Raimunda z Pecky zde vidíme známky po bývalé těžbě. Nejryzejší drahý kov byl prý dobýván z podloží permokarbonských slepenců, drahý kov menší ryzosti se pak nacházel na této lokalitě i v melafyru. 

Ve svahu nad potokem je zbytek původní šachty po těžbě, dnes uzavřený mříží. Dokumenty, které se týkají těžby zlata ve Zlatnici a Stupné, byly přemístěny z Prahy do vídeňského archivu. V korytě potoka se dají při velkém štěstí rýžovat drobné zlatinky. Od studánky vede několik schodů ke kapličce. Tady však nemusíme končit… 

I okolí zlatnického údolí je geologicky nesmírně zajímavé a cenné. V nedaleké Borovnici se od bývalého větrného mlýna až ke kótě 528 nad západním cípem obce táhne pruh nalezišť psaronií a kalamitů, které kopírují průběh ploužnického obzoru. Nebo se vydáme k Supímu vrchu. Supí vrch je jeden z výstupů vytvořený třetihorní sopečnou činností v naší podkrkonošské krajině (patrná je místy i klasická čedičová odlučnost, větší část Supího vrchu bohužel byla vytěžena). Při jeho západním okraji můžeme nalézt krystaly amfibolu v matečné hornině. Tak tedy hodně štěstí!

Václav Ziegler