Bývalý skalní hrad, jehož místnosti byly vytesány do zdejších skal a sloužily dle různých vyprávění jednak poddaným, kteří se zde měli skrývat před panskou zvůlí a cizími vojsky za třicetileté války, jednak bandě loupežníků, jimž se přezdívalo „drábové" a kteří zužovali zdejší kraj, a jednak prý taky čertům, jejichž ohýnky bývalo za teplých letních nocí vidět na vrcholu hory. A mnohým dalším tulákům, ale o nich toho mnoho známo není, až i do těchto míst zavítali turisté a pokojné tuláky vytlačili. A pak sloužily geologům a paleontologům, kteří zde hledávali doklady o vývoji Země a zkameněliny. Rád jsem chodil bádat do těchto míst a jednou z jara, když už slezl sníh, který horu pokrýval, jsem zde narazil při stoupání k vrcholu jako zázrakem na krásný a voňavý klín fialek. Vůbec mě tato hora inspirovala k napsání mnohých básní, snad nejkrásnější té vánoční. Ale o tom až jindy a jinde. 

Nejen historicky a geologicky je ta hora zajímavá. Jsou z ní krásné výhledy na všechny strany, rostou na ní vzácné a chráněné rostliny, žijí zde motýli, jejichž larvy se vyvíjejí v mraveništích, potkáte tu víly a pohladí vás zde jemný vítr s v ůní posekané trávy. Prostě hora Mužský je poklad Českého ráje, který stojí za to poznat a potěšit se s ním.

A poučení? Jak říkával můj pan profesor Radim Kettner: „Mám rád lidi tak poněkud hříšné, neboť jsem se přesvědčil, že jsou v průměru poctivější, než všichni ostatní!" Zapamatoval jsem si to, mockrát mu dal za pravdu a držím se toho!

Pěkný a ničím nerušený srpen vám všem přeji! Váš Václav Zieglerů.