Třetihorní alpinské vrásnění způsobilo i v poměrně stabilní zemské desce Českého masivu tektonický neklid. Ten se často označuje jako vrásnění saxonské. To způsobilo, že mohutná a souvislá vrstva usazenin teď už dávného křídového moře byla rozlámána do samostatných desek, oddělených od sebe zlomy, a některé desky byly ještě zpevněny výstupy třetihorních sopečných láv, třeba čedičů. Jednou z takových desek byla i deska usazenin v okolí dnešního Sokola. A jeho vrchol zpevnily průniky čedičového magmatu. Navíc, ze západní a severní strany tu působila mocná eroze tekoucí vody, takže tu vznikla hluboká, kaňonovitá údolí. Ale ani deska samotná nebyla jednotná. Drobné trhliny byly rozšiřovány dešti i větrem, sluncem i mrazem, kořeny stromů a bylin a jílovité horniny v podkladu pískovců se brzy nasákly vodou a postupně se pomalu, ale jistě, sesouvaly (a dodnes sesouvají) do údolí. Tím se ještě více zvětšily pukliny mezi skalními bloky, které někdy vytvořily samostatné sloupy, někdy se naklonily a opřely se o ty bloky, které ještě pevně stály. Vznikly tak nepravé skalní brány, soutěsky, průchozí jeskyně, na skalách se vytvořily drobné tvary zvětrávání – voštiny, římsy, železivce. Vzniklo skalní město takové, jaké ho známe dnes. 

Poblíž vrcholu se vypínají dvě osamocené pískovcové skalní věže – menší Sokolík neboli Hodánka a Sokol neboli Tyršova skála, na které je vsazena bronzová deska s portrétem dr. Miroslava Tyrše - zakladatele Sokola. Na samotném vrcholu je čedičová skalka upravená na vyhlídkovou plošinu, výhled je ale již zarostlý. Blízko vrcholu je další čedičová skalka s Masarykovou vyhlídkou, která umožňuje vůbec nejlepší výhled na blízké Suché skály, a také Černou studnici a Krkonoše.

Vrch pokrývají borové porosty s příměsí břízy, místy smrkové porosty s příměsí dubu a bukové porosty s příměsí javoru.

Sokol je součástí CHKO Český ráj a přírodního parku Maloskalsko. Vede přes něj naučná informační stezka Geoparku UNESCO a CHKO Český ráj.

Na jižních až jihozápadních svazích Sokola se nachází tzv. Besedické skály, které se dělí na skalní města Kalich a Chléviště. Jsou to bludiště 10 až 20 metrů vysokých skalních věží ležících asi 300 metrů vysoko nad údolím Jizery, a leží na nich několik upravených vyhlídek. Z věží Kalicha je částečný výhled na Klokočské skály a Trosky. Vyhlídky na věžích Chléviště umožňují krásné výhledy, hlavně na údolí Jizery, protilehlý Vranovský hřeben a Ještěd.

Jisté je, že nás ta skalní města přežijí, přesto však v geologické budoucnosti se stane, že zmizí a zůstane tu suk dávné lávy. Ale i ten jednou zmizí, ale třeba mezi tím vznikne jinde nová pevnina, nové usazeniny i nové sopečné útvary. Takový je koloběh přírody.

Václav Ziegler