Milý čtenáři!

Lidé jsou různí. Staří, mladí. Zdraví, nemocní. Chudí a bohatí. Dobří a zlí. Levičáci a pravičáci. Vegetariáni a masožravci. A jako by nebyl svět už dostatečně rozdělený, vznikla nám tu další zeď. Lidé digitálního světa a lidé mimo něj. Teď se vláda a spol ve své pohodlnosti snaží všechno řešit přes internet. Koupě dálniční známky. Objednání si vakcíny.

A teď se také ukazuje, kolik lidí není takových věcí schopno. A nejde jen o to, že někteří lidé se ve světě jedniček a nul nevyznají. Všichni nemají počítače. Všichni nemají přístup k internetu.

Tak třeba já. Zatím mi nevypli elektřinu, dobrý. V této chvíli jsem připojen k internetu, ale nesmím se moc hýbat, nebo to zase zažbrblá a vypadnu. Počítač už taky není nejnovější model a často stávkuje... Umím odesílat mejly, jsem na fejzbuku, ale neumím si přes internet koupit jízdenku a mé komentáře na fejzu se často neuloží. Kvůli tomu mám být vyřazen ze společnosti?

Jestliže budeme všechno řešit přes internet, tedy musí naše vrchnost zařídit, abychom měli rozšířený levný internet, dostupné počítače a také aby pro nás déle mladé existovali nějací počítačoví poradci, ombudsmani, aby nám ukázali, jak si třeba tu jízdenku na autobus koupit. Né, že mi někdo pošle návod, já potřebuju živého člověka, který mi to ukáže, protože já jsem potomkem opice.

Naše doba vytlačuje část společnosti ze svého středu – a bude to část stále se zvětšující, ať už z důvodu nedostatku materiálního nebo kapacity mozku. Vytlačená skupina dostává se mimo systém, je nekontrolovanou – a mnohdy nasranou. A oprávněně, protože kupovat si pět hodin dálniční známku, takhle já si budoucnost nepředstavuju. Internet má spojovat, ne rozdělovat. A rozšiřující se skupina vyštvaných a naštvaný lidí, to je v demokracii velmi, ale velmi nebezpečná věc.