Až osm metrů vysoké skály tvoří červenohnědé a šedohnědé slepence, ve spodní části většinou hrubozrnné s valouny běžně kolem 10 cm, ojediněle i 25 cm. Jejich materiál je vesměs nevytříděný a jen málo opracovaný (polozaoblené až poloostrohranné valouny). Valouny většinou pocházejí z epizonálního krkonošského krystalinika a tvoří je sekreční křemen, různé typy fylitů, metakvarcity, kvarcitické břidlice, kvarcitické fylity aj. Určitě se zeptáte, co že je ten sekreční křemen. Prosím, zde malé vysvětlení: ten vzniká při regionální metamorfóze tak, že se přebytečná část oxidu křemičitého uvolněná teplotou a tlakem z horniny vyloučí ve formě různě velkých křemenných čoček až těles tam, kde jsou příznivé podmínky.

Ve vyšší části výchozu se střídají polohy slepenců s polohami drobovitých pískovců s příměsí valounů. Vrstevnatost je nevýrazná, sedimentace chaotická. Jde o uloženiny aluviálních (náplavových) vějířů. Asi 150 m dále k severu je hranice souvrství s krystalinikem. Je netektonická, slepence přes podložní krystalinikum transgredují. Na jaře a po srážkách tu vzniká vodopád, padající z výšky asi 5 m a vyhlubující stále úzkou roklinu. Pohled na něj je úžasný, moc jich takových v Geoparku není.

Sama roklina je velmi romantická a určitě stojí za to ji navštívit a seznámit se s důležitými souvrstvími podkrkonošské pánve.

Václav Ziegler