Zdejší pyroklastika jsou relativně drobnozrnná a je v nich patrné zvrstvení s úklonem souhlasným se svahem. To znamená, že na Vyskři jsou zachovány povrchové partie jednoduchého, tzv. monogenetického vulkánku. Vysoký stupeň fragmentace (úlomkovitosti) vulkanického materiálu odpovídá freatomagmatické erupci. Vrcholek Vyskeře je oproti tomu budován pikritem. Je to hornina, která je v celém Českém ráji nejbazičtější a má nejvyšší obsahy oxidu hořečnatého a chromu. To je dáno kumulátovým charakterem této horniny. V magmatickém krbu začala nejprve krystalizace olivínu. Olivín je ale těžší než tavenina a hromadil se proto při dně krbu. Při vulkanické aktivitě se potom krb vyprazdňoval shora dolů. Lávy, které se vylily a byly o olivín ochuzené, již zlikvidovala eroze. Závěrečná část magmatu představující spodní část krbu obohacenou o olivín, která utuhla v přívodní dráze, je nyní základem Vyskeře. Olivín je zcela převažujícím minerálem této horniny (asi 15% je ho navíc proti rovnovážnému stavu s taveninou a tedy tzv. kumulátového původu). Dále se vyskytují vyrostlice klinopyroxenu a základní hmotu tvoří klinopyroxen, magnetit a analcim. Uvnitř olivínových zrn ještě bývá uzavřený chromit – minerál v českých podmínkách netradiční.

Vyskeř je důležitá geologická a mineralogická lokalita národního významu a geologická zajímavost zasluhující ochranu.

Václav Ziegler