Jedná se o většinou tmavošedou, středně zrnitou, masivní horninu, která obsahuje především plagioklas (andezin až labradorit) a pyroxeny (klinopyroxen i ortopyroxen). V menší míře bývají v hornině zastoupeny i rudní minerály (Ti-magnetit) a chlority. Lokalita je součástí rozsáhlé magmatické intruze mafického magmatu, která se do vulkanosedimentární výplně podkrkonošské pánve vmístila patrně ve svrchním permu. K tomuto intruzivnímu komplexu patří ještě Tábor a Císařova hůrka. Celá intruze má podle vrtných dat v oblasti Košťálova mocnost 90 m. Lom ji odkrývá v téměř kompletní tloušťce. Po mineralogické stránce proslulo toto naleziště výskytem kvalitního pektolitu, který byl zjištěn již krátce po otevření lomu. Tento minerál, který patří mezi nejkrásnější pektolity na světě, zde tvoří bílé či narůžovělé, dlouze stébelnaté až radiálně paprsčité, do 10 cm mocné výplně. Pektolitové žíly jsou většinou monominerální, pouze zřídka je pektolit provázen chabazitem, thomsonitem a heulanditem, destičkovitými krystaly apofylitu či světle zeleným prehnitem. 

Poměrně řídký je i druhotný kalcit a modravé povlaky chalcedonu. V roce 1942 odtud popsal Kašpar nový minerál hanušit, vytvářející měkké, žlutobílé až žlutohnědé, radiálně paprsčité pseudomorfózy po pektolitu. Minerál pojmenovaný na počest českého chemika Dr. Josefa Hanuše byl však později ztotožněn s jílovým minerálem stevensitem. Minerály zjištěné na lokalitě: apofylit, heulandit, chabazit, chalcedon, kalcit, křemen (ametyst), opál, pektolit, prehnit, pyrit, stevensit, thomsonit. V roce 1928 demonstroval zdejší pektolit F. Ulrich na schůzi Čs. společnosti pro mineralogii a geologii. První podrobný popis však podal teprve v roce 1942 J. Kašpar. Původní vzorky pocházely z dnes opuštěného lomu na pravé straně Želešského potoka, kde pektolit vyplňoval řadu rovnoběžných trhlin v doleritu. Zdejší kamenolom byl založen již v roce 1925. Z lomu vedla 1600 m dlouhá lanovka k úpravně a k nádraží v Libštátě. V třicátých letech, kdy lom patřil Spojeným okresům Podkrkonošským, se zde těžilo kolem 50 tisíc m3 štěrku ročně. Ještě v době svého působení v turnovském muzeu jsem ve starém lomu nacházel drobné úlomky pektolitu. Pak dlouho nic, ani kousíček. Až v roce 2013 a v roce 2014 odkryly odstřely v novém lomu další žíly růžového pektolitu. A jeden kousek z těch let jsem si schoval na památku.

Václav Ziegler