V kenozoiku, zejména v neogénu, probíhala na území geoparku další významná etapa sopečné činnosti, která byla vázána na alpinské vrásnění. Byť tato orogeneze zasáhla území geoparku spíše nepřímo, čedičová magmata sem pronikala často díky sérii prolomů zemské kůry kolem tzv. oherského riftu (dnes údolí řeky Ohře).

Jedná se hlavně o území tzv. „jičínského vulkanického pole“, které zahrnuje okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Zde se vyskytuje množství pozůstatků sopečných těles, která jsou díky svému nízkému stáří (asi 24 -17 milionů let) v terénu většinou dobře patrná. Obvykle je tvoří tmavý čedič s typickou sloupcovitou odlučností a enklávami zeleného olivínu, který pravděpodobně pochází z hloubek okolo 100 kilometrů. Nejmladší dosud naměřené stáří erupce vykázal čedič na Kozákově (7 - 3,5 milionů let).