Nejstarší sopečná činnost na území geoparku spadá ještě do předprvohorního období, na samý konec prekambria. V souvislosti s kadomským vrásněním do svrchní kůry tehdy pronikly žuly a diority, které vytvořily poměrně rozsáhlá tělesa. 

Následnými geologickými procesy během variského vrásnění však byly opětovně vyzdviženy a přeměněny do podoby, v jaké je známe dnes, tj. muskovitické metagranity a metadiority. Konec paleozoika, zejména perm, je ve znamení intenzívní vulkanické činnosti hlavně ve východní části geoparku. Variské vrásnění, které postihlo takřka všechny tehdejší kontinenty, vytvořilo na našem území rozsáhlé horstvo, jehož pozůstatkem jsou mj. dnešní Krkonoše. Během vrásnění pronikala do tohoto prostoru čedičová magmata, která se v podobě láv rozlévala po zemském povrchu, nebo byla při erupcích vymršťována z kráterů a v okolí vytvořila mocné uloženiny tufů, sopečných bomb či akrečních lapilli. V dutinách bohatě proplyněné tuhnoucí lávy pak mohly druhotně vznikat drahé kameny.