Jizera pod Bítouchovem protíná menší masiv drcené albitické žuly a vytváří v něm soutěsku se skalními stěnami a pilíři až 40 m vysokými. Před začátkem soutěsky lze ve stráních na levém břehu Jizery vidět různé variety bítouchovského alkalickoživcového granitu (aplitické facie, porfyroklastické, silicifikované, mylonitizované). Nejužší část soutěsky je tvořena silně silicifikovanými partiemi metagranitu (viz lokalita Bítouchov). Dále po proudu řeky roste intenzita deformace granitu a většina minerálů v hornině je rozmačkána až na jemnozrnnou kaši. Hornina tak nabývá vzhledu fylitu, proto je označována jako fylonit. Směrem ke Spálovu se poté střídají pruhy keratofyrů s pruhy zelených břidlic (metabazaltů) a fylitů. V roce 1909 byla soutěska uměle rozšířena a vybudována zdejší tzv. Riegrova stezka pro pěší turisty. Z let 1921-1926 pochází vodní elektrárna s podzemním náhonem a výkonem až 2,4 MW. Lokalita je proslulá výskytem lomikamene trsnatého.